Na internátě v Sokolnicích to kulturně žije.. A protože na podzim se tradičně jezdívá za kulturou do Prahy  a ani tento rok se nekonala výjimka, počali internátníci napjatě očekávat středu 11. listopadu. Asi není nutno dodávat, že právě tuto středu se mělo vše spáchat. A taky spáchalo.

Nabídka představení se na internátních nástěnkách objevila už měsíc a půl předem, takže všichni měli dostatek času najít si „šálek svého čaje“. Vybírat se mohlo ze tří představení – Touha od Daniela Landy (divadlo Kalich), hip-hopový Príbeh ulice (divadlo Hybernia) a Trůn Milosrdenství od Neil LaButea (divadlo Ungelt).

            A přišlo úterý, den D přímo před námi, a proto byly nutné ještě poslední úpravy. Paní vychovatelka Žáková, která byla hlavou celé akce, nás svolala na schůzku, přičemž jsme obdrželi takové krásné, velké mapy Prahy s vysvětlivkami kam, kde a co, vstupenky a důležité pokyny či rady, jimiž se bylo chytré řídit.

            Následující ráno už všichni seděli jako na jehlách a netrpělivě popoháněli hodiny, které se i bez popohánění nezadržitelně blížily k poledni. Sbalit věci, v rychlosti zhltat oběd a hurá před vrátnici, kam přijel autobus.

            A jelo se. Ve 12:00 už jsme spokojeně seděli každý na svém místě a hrnuli jsme si to k Praze. Během cesty trvající tři hodiny jsme měli možnost zhlédnout film Mama Mia! a komu se nechtělo, ten mohl spát, hrát karty, prostě dělat, co se mu zachtělo. Tedy v mezích, samozřejmě.

            Na Václavské náměstí v Praze jsme přijeli v 15:30 s tím, že každý měl ještě čas někam se kouknout. Někdo se rozhodl pro prohlídku Lucerny, kterou paní Žáková doporučovala a prohlídku domluvila předem, někdo si odběhl Prašnou bránou na Staroměstské náměstí a Karlův most a někteří jenom tak koukali po obchodech. Prostě každý si našel, co mu bylo po chuti.

            Úderem šesté hodiny začal Príbeh ulice v divadle Hybernia – hip-hopové podání Romea a Julie ve slovenštině. Musím říct, že ohlasy byly velmi dobré, všichni odtud odešli nadšení a určitě si odnesli nemálo dojmů.

            Sedmá hodina byla ve znamení Touhy od Daniela Landy v divadle Kalich. Toto představení bylo stejně úžasné, jako to první a zážitky zúčastněným zůstanou… no, na hodně dlouho.

            Nejpozději, a to ve 20 hodin, začínal Trůn milosrdenství v divadle Ungelt. Na toto divadlo šla čistě „dospělá“ sekce zájezdu a stačilo se na ně podívat, hned  bylo jasné, že to nebylo vůbec špatné, ba dokonce skvělé.

            Tím skončila divadelní část našeho výletu. Pokud zbyl ještě čas, tak přesně jako před začátkem představení, i teď si každý šel svou cestou. Ve 22:00 už byla většina lidí na svých sedadlech v autobuse a po desáté hodině večerní se kola pohnula směrem Brno.

I na zpáteční cestě byla možnost podívat se v busu na film, nyní to byla ovšem komedie Jak se krotí krokodýli. Před jednou hodinou se za okny zjevila známá světla Brna a v jednu hodinu už každý směřoval na svůj pokoj. Byl to krásný výlet a těším se na jaro, kdy se jistě bude konat další takováto akce .